Péče o kopyta

K profesionální péči o kopyta.Jako kopytář a podkovář.

Filosofie mé práce s kopyty stojí na pilířích „natural horsemanshipu“. Jedním z nejdůležitějěích postojů celkového přístupu ke koním je právě ke postoj k jejich(našim!) kopytům. Je zapotřebí si uvědomit, že kopyto není nějaká tvrdá bota na konci koňské nohy, nýbrž velmi důležitý orgán, který má mnoho funkcí. A stojí na něm prakticky život koně, protože trvalé poškození kopyt má pro leckterého koně za následek utracení nebo živoření „někde v koutku zapomění“.

Kopyto poskytuje koním stabilitu i odraz, nezbytné pro kvalitní pracovní výkon. Špatně tvarované deformované kopyto může tedy způsobit pohybové potíže, poškození šlach, kloubů…

Kopyto poskytuje koním tlumení nárazů, kterými je pohyb koně doprovázen, zvláště na tvrdém terénu. Nekvalitní střelka tedy neodpruží nárazy dostatečně a dokonce okované kopyto místo tlumení nárazů přenáší zhoubné vibrace a tvrdé otřesy do kloubů nohy a tím ji poškozuje.

Kopyto má zvláště při rychlém pohybu koně funkci přídavné krevní pumpy, která pomáhá srdci zvládnout enormě zrychlený krevní oběh. Tuto funkci zajišťuje kromě správně zaúhlené kopytní stěny také střelka, která musí se kvalitně opírat o zemi. Deformované kopyto, zakrnělá střelka nebo kopyto, jehož kopytní mechanizmus je utlumen podkovou, díky níž se ani střelka nedotýká země takovou funkci neplní a krevnímu oběhu účinně nepomáhá.

Kopyto poskytuje také tepelnou ochranu vnitřním živým tkáním uvnitř. Kopyto prošpikované podkováky ubírá teplo zevnitř a tím snižuje citlivost nohy a zásobení živinami pro růst kopyta.

Čistota je půl zdraví a to platí také o kopytech. Kopyto trvale zakryté podkovou a prošpikované dírkama je ideální základnou hniloba a líhní bakterií.

Z toho všeho vyplývá, že se snažím udržet koně bosé a se zdravými kopyty. K tomu je ovšem potřeba také poskytnout koni co nejzdravější podmínky. Nelze předpokládat, že bude plně výkonný bosý kůň takový, který většinu dne prostojí ve stáji plné čpavkových výparů a nejlépe na karcinogenním povrchu, jako na pražcích apod. Stejně tak nelze předpokládat, že kůň, který je 22 hodin denně na zelené louce nebo v blátivém výběhu bude schopen bez problémů ustát vyjížďku kamenitou cestou s nákladem několika desítek kilo na zádech. Pak je třeba uvážit i to, kde sesednout a chvilku ase projít vedle svého kamaráda dříve než rozhodnout o urychleném okování.

Občas ale není zbytí a za nejschůdnější kompromis je třeba označit podkovu. Pro koně, ketým lidé nemohou dát vhodné podmínky, úměrné jejich kopytům je podle mne lepší být okovaní, než se pohybovat stále v bolestech. Pro koně,. kteří mají některou z celé řady deformací nebo poranění může být okovaní (byť na čas) tou nejschůdnější cestou z problémů. Pro koně, kteří mejí práci v náročném terénu (koně v provozu dlouhodobě na silnicích nebo koně v lesním tahu apod) je podkování bohužel nezbytností. Má-li některý kopytář hodně nevlídných slov k takovému kování koní, nechť prosím uváží i to, jak se dokážeme my lidé chovat sami k sobě (resp. nedokážeme). I většina našich prací zatěžuje některé části těla enormě nebo nevhodně a řada profesí se po letech projevuje určitými deformacemi. A většina z nás bohužel nemá možnost při každém pocitu neharmonického namáhání práci odmítnout nebo dokonce se odebrat do ideálních podmínek pro rehabilitaci. Život je cestou kompromisů a tak přistupujeme i ke svým koňským partnerům.

Původní kvalifikaci mám jako zkoušený podkovář na střední škole v Jaroměři, mé dnešní postoje jsou ale hodně ovlivněny MVDr. Strasser, Jaime Jacksonem a mými vlastními zkušenostmi nejen podkováře, ale i chovetele koní a zájemce o natural horsemanship.

Váš Vašek Staněk